PŘIPUŠTĚNÝ SAMEČEK

 

Oigh proplouval v klidném pásu mezi dvěma vrstvami mraků. Nad ním bouřily temně rudé a oranžové masy, pod ním se převalovaly těžší a klidnější hnědobéžové chuchvalce. Tady byl klid, užíval si bezvětří. Pomalu se nadnášel a kochal se výhledem. Právě vycházely dva měsíce najednou. I když to nerad přiznával, byl duší romantik.
   Těšil se na Thanu. Snad mu opět dovolí, aby se o ni otřel. Její přítomnost byla voňavá. Možná za to mohlo její mládí – pět set let, byla skoro ještě dítě.
   Asi tisíc kilometrů před ním zuřila cyklónová bouře, měl by se jí vyhnout, jinak bude zase celý roztažený. Svraštil tělo a ponořil se do hnědé hlubiny pod sebou. Musí dát pozor na svého miláčka, nesnášela cestování v přepravním boxu.
   Thana souhlasila, že nechá svého samečka připustit s jeho maličkou. Snad z toho budou nějaká mláďátka. Jemu na tom příliš nezáleželo, pro něj to byla jen vítaná záminka k návštěvě Thany.
   Již vstoupil do jejího teritoria, ucítil její vůni.
   JSEM RÁDA, ŽE JSI DORAZIL. Zašimrala ho podél nervové soustavy její myšlenka. Byla růžová, měla dobrou náladu.
   AHOJ THANO, MÁM TU SVOJI MALIČKOU.
   Již spatřil její štíhlé, sto metrů dlouhé tělo. Byla drobná, ale dobře stavěná. Neuhlídal se a unikla mu červená myšlenka.
   NA CO ZASE MYSLÍŠ, TY NEZBEDO? Neřekla to nijak zle. Spíš tajemně, purpurově. JSME TU PŘECE KVŮLI NAŠIM MAZLÍČKŮM, NE? Teď už si ho dobírala.
   Přiblížil se a zlehka se jí dotkl hranou těla. Příjemně to zajiskřilo, ale Thana se odtáhla.    Tělem jí projela tmavá vlnovka. Nesmí na ni spěchat.
   Raději změnil téma: TAK KDE MÁŠ TOHO SAMEČKA?
   POJĎ SE MNOU.
   Nechali se nadnášet vzdušnými proudy a cestou jen tak tlachali. Co máma? Zase změnila pohlaví? A táta? Ten odcestoval na lov mořských potvor na Europu…
   TAK TO JE MŮJ MALIČKÝ.
   HMM, UDĚLALA JSI MU KRÁSNÉ TERÁRKO.
   CHCI, ABY SE CÍTIL JAKO DOMA.
   Oigh se začal otřásat žlutým smíchem: CO TO DĚLÁ? PROČ TAKHLE BĚHÁ V TOM KOLEČKU?
   BAVÍ HO TO. TAK UKAŽ TU SVOJI KRASAVICI, NENÍ MOC TLUSTÁ? KAMARÁDKA MÁ JEDNU TAKOVOU VYPASENOU, DALI JSME JE DOHROMADY, ALE ONI JENOM PÍSKALI TĚMI TENKÝMI HLÁSKY A NESPÁŘILI SE.
   NECHTĚLA?
   ON SE K TOMU NEMĚL. ALE ONA CHTĚLA. MOC.
   Poslední myšlenka byla rudá jako bouře.
   Oigh se k Thaně přiblížil a něžně se o ni otřel. Nechala ho. Jemně klouzal po jejím těle. Zrůžověla. Molekuly se rozestoupily, začal do ní pronikat. Atmosféru rozzářily elektrické výboje. Obě těla se spojila v jediné. Silné blesky bičovaly okolí. Některé možná i samotný povrch Jupiteru.
   TO BYLO KRÁSNÉ, jemná něžná myšlenka.
   Hrdý Oigh se zlatavě zapýřil. Těla se oddělila, ale ještě nějakou chvíli po sobě klouzala, obklopena modrou elektrickou aurou.
   TAK CO? PUSTÍME JI TAM, AŤ SI TAKY UŽIJOU?
   Oigh vzal přepravku a spojil ji s teráriem. Oba sledovali co se bude dít. Sameček konečně přestal šlapat a slezl z kolečka. Samička zůstala stát na okraji terária, zvědavě se prohlíželi.
 
Mike Burke - bývalý major amerického letectva - sestoupil z trenažéru a pohlédl ke vchodu vězení. Stála tam hezká štíhlá brunetka. Nahá jako on.
   „Mluvíš anglicky?“ pečlivě artikuloval.
   „Trochu. jsem Francouzska,“ promluvila s roztomilým nosovým přízvukem.
Byla mladičká. Když propukla válka, musela být sotva batole. Nebo se možná narodila až v zajetí.
   „Zlato, Francie už není.“
   „Vy jste byl u toho?“
   Mike se ušklíbl: „Ano, pokoušeli jsme se bojovat. Pojď sem.“
   Posadili se na kraj postele a vychutnávali výhled na Manhattan. Světla velkoměsta zářila, červené a žluté proudy aut se šinuly sem a tam. Přes velké okno k nim doléhaly zvuky ulice.
   Byla to jen iluze, ale člověk na to snadno zapomínal.
   Jemně ji políbil na krk, pak na ústa. Ani jeden neviděl spokojené okrové barvy svých věznitelů na druhé straně terária.

 

© 2015 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořte si web zdarma!Webnode